Tři roky uběhly jako voda a proto bych je chtěla shrnout z akademického pohledu. Vzhledem k tomu, že mnoho mých známých si myslí, že bakalářské studium ve Velké Británii je lehčí než v České Republice, protože jsem měla za celé studium ‚jenom‘ tři zkoušky, chtěla bych vše dát na pravou míru a objasnit, co jsem vlastně musela udělat pro to, abych byla dnes BA.
První rok
První rok byl pro mě nejtěžší, a sice kvůli jazykové a kulturní bariéře. Moje první úvodní hodina na univerzitě se skládala z toho, že nám náš course leader dal jízdenku na hop on hop off autobus po Cardiffu, dostali jsme papír s šifrovanými úkoly, které jsme museli vyluštit a splnit. Zároveň jsme měli za úkol mluvit s 20 neznámými lidmi, z kterých jsme měli vytáhnout nějakou informaci, ze které by bylo možné udělat článek. Řeknu Vám, první den, a myslela jsem si, že nemám možnost projít prvákem. Vtipné je, že mnoho těch, kteří byli nejvíce motivovaní první den, nevydrželo do konce a brzy to vzdali…
První hodinu na právu jsem nerozumněla ani slovu, a představa, že na konci roku budu dělat zkoušku z práva mě děsila. Nejenom, že britské právo je trošku jiné, ale ještě se učit pojmy jako věcné břemeno v angličtině. Dalším mým úkolem bylo chodit na soud v Cardiffu, a vždy napsat novinový článek o daném případu. Soudy jsou velmi specifické, musíte si dávat pozor na hodně věcí, protože soudce může nařídit několik článků, které musíte znát, abyste věděli, co smíte a nesmíte reportovat. Soudní procesy jsou také poměrně dlouhé, občas musíte jít na ten a samý případ třeba třikrát, abyste se dozvěděli dostatek informací na jeden krátký článek.
Dostali jsme také ve dvojicích část Cardiffu, ve které jsme se museli zorientovat a najít nějakou událost, problém, nebo cokoliv, o čem by stálo za to, napsat článek do novin. První rok byl hodně zaměřený na to mluvit s neznámými lidmi a najít témata, o kterých by se dalo něco napsat. Myslím, že pro Brity nebyl první rok těžký, říká se, že je to nejlehčí rok, takový rozjezdový.
Druhý rok
Druhý rok se vezl na vlně radia a televize. Také to byl rok, kdy jsem si uvědomila, že radio ani tv dělat nechci. Měli jsme povinné newsdays, což jsou tři celé týdny na začátku ledna, kdy jsme kyždý den museli najít něco na reportáž. Jeden týden radio, druhý týden televize a třetí oboje. Jednalo se o takovou naší malou redakci. Každý měl svou roli a někdy to vyšlo líp, někdy hůř. Také jsme měli povinnou dvoutýdenní stáž, kterou jsme si museli najít. Já jsem dělala stáž v Cardiff Times, což je malý časopis v Cardiffu, a v PR kanceláři Working Word. Stáž byla neplacená, a důležitá nejenom pro to, abych prošla do dalšího ročníku, ale také pro BJTC certifikát.
Co je BJTC certifikát? Je to certifikát o tom, že jsem trénovaný žurnalista. Je pod záštitou BBC, a prakticky říká, že pokud Vás zaměstnají jako žurnalistu, tak jste schopni dělat vše o layoutu časopisu po natáčení na kameru. Na to, abyste získali certifkát je několik kritérii – musíte ukázat, že víte, jak se pracuje s kamerou, jak na točit reportáž, napsat scénář, dát ho do systému, znáte právo a umíte ho používat atd… Z druháku mě asi nejvíce bavil předmět Print and Magazine, ve kterém jsme se učili, jak udělat designově stránku časopisu nebo novin.
Třetí rok
Poslední rok je zaměřen především na to, co uděláte sami ve svém volném čase. Musela jsem napsat bakalářku, byly další newsdays, finální projekt a zkouška z práva. To byly nejduležitější a největší projekty, které jsem musela udělat. Aby se to trošku zkomplikovalo, každá věc měla své malé části. Pro mě nejtěžší bylo vytvořit můj finální projekt. Na výběr bylo 15 min radio dokument, 10 min tv dokument, nebo 16 stránkový časopis. Nakonec jsem vytvořila časopis, na který se můžete podívat zde. To, co tam vidíte, jsem vytvořila. Vše od designu, článků, fotek, vše je vytvořeno mnou.
Bakalářská práce byla poměrně lehká, protože jsme si mohli vybrat jakkékoliv téma, a vybrali jsme si i metodu, kterou jsme používali. Řekla bych, že bakalářská práce v České Republice je možná časově náročnější, protože je delší, na druhou stranu, já musela vybrat velmi specifické téma, abych se vešla do mého limitu. Má také specifickou formu, která se liší na každé univerzitě.
Zatímco zkouška z práva v prváku byla více méně doplň slovo nebo vysvětli pojem, tentokrát zde byly reálné případy, a my museli vysvětlit proč a co je špatně z právního hlediska, popřípadně na co by si musel dát žurnalista pozor, kdyby chtěl reportovat danou událost. Povinná byla i další stáž, kterou jsem mohli si udělat v létě mezi druhákem a třeťákem a já byla v tiskové kanceláři na Sardínii, o čemž si můžete přečíst zde.
Shrnutí
Za tři roky jsem se naučila používat programy jako Adobe premiere pro, Audition, Photoshop a InDesign. Myslím, že to studenti žurnalistiky v České Republice říci nemůžou. Naučila jsem se zvednout telefon a zeptat se, jestli se mnou může někdo udělat interview. Mluvím s cizími lidmi a nebojím se zeptat se jich na informace, které jim třeba není úplně příjemné mi říct. Celkově můžu říct, že jsem se naučila hodně věcí, které budu potřebovat v práci, a zároveň jsem si uvědomila, že nikdy nechci být reportér. Teď už mě čeká jen promoce.